Minulost

17. 1. 2020Kategorie: Poezie

Minulost je mrtvá
špitla plaše duše
však přesto kosti poskládala
a vylezla z té skrýše
Umouněná hlínou
jak z hrobu hrabala se
dívá se mi do očí
vysmívá se zase
Prý byla lepší
šťavnatější
Prý podlehla jsem pýše
hrot šípu jejích slov
pronikl mi tělem
zamířil i k míše
Směje se, až kosti chřestí
plná špíny, kalu i neřestí
Tak jen stojím
mlčky žasnu
v nohách cit se ztrácí
však hledám cestu
Minulost je mrtvá
hloupý sen...