Ne, opravdu jsem se nezbláznila. I když poslední měsíce vleču svůj život jako balvan a nabalují se další a další trable. Možná právě proto si všímám drobných ponaučení, která nabízí běžný každodenní život.
Dohnal mě pocit, že jsem sama. Že jsem příliš slabá na to, abych cokoliv z věcí, které mě trápí, dokázala změnit. Otlučená ze všech stran se ptám, zda jsem v tomto stavu únavy schopná dotáhnout do konce své plány, které vyžadují spoustu investic nejen časových, ale také emočních. Nic, do čeho nedáváme své srdce, nemá šanci na úspěch. Tedy já si to alespoň myslím. Srdce bych u svého plánu a projektu měla. Ale bude to stačit? Spustila jsem třetí ročník šití čepic pro onkologické pacienty, ale je téměř ticho. Uvnitř vím, že málo investuji, málo projekt táhnu a vůbec pro mě není snadné to takto otevřeně napsat. Tento rok je pro mě těžký. A i když nejsem člověk, co to příliš veřejně ventiluje, zde to píšu. Proč? Těžko říct. Možná hledám omluvenku, že ze mě neprýští tolik sil směrem ven k Vám, protože vím, že bez Vás nemá projekt šanci. Možná doufám, že díky otevřenosti a upřímnosti najdu souputníky, tak jako dva roky předešlé, i když mohu momentálně investovat méně sil. Každopádně srdce, srdce je v tomto projektu stále celé a toužící, to je jedna z mála věcí, ve kterých cítím jistotu.
A ty dýně?
Včera jsem šla pracovat na své políčko. Tak trochu srdcovka, protože mi dělá velkou radost, když doma jíme to, co vyrostlo v naší půdě. Byl čas sklidit Hokaido. Na jaře jsem zasadila pouze jednu rostlinu. Malou sazenici a poté, co ji až na jeden list sežrali slimáci, jsem se rozloučila se sklizní. Ta rostlina byla tak slabá a chatrná, že jsem jí nedávala mnoho šancí. No, ehmmm, vypadala asi jako já teď. Ale nevzdala to (já to také nemám v plánu) a podívejte se, co tahle chudinka sama a jediná dokázala. Musím říct, že ta podobnost mě včera úplně dostala.
Takže moje dýňové poselství zní – i když jsi slabý, můžeš být i tak velmi mocný – pokud se nevzdáš. Pokud dokážeš zapustit kořeny dost hluboko a najít pro sebe živiny. Můžeš prostě i tak dokázat velké věci. Vím, že nejsem sama, kdo prožívá nějaké trápení. Lidé kolem mě mají nemocné děti, trpí depresí, mají rodinné trable, zdravotní potíže, řeší finance, nebo celkově neví, kudy dál. Přesto pamatujte, co dokázala malá pochroumaná rostlinka.
I když se cítíš slabý, je v tobě stále obrovská síla, odvaha a schopnost dávat lásku.
