Příběh tančící ženy

Zdá se snad, že příběh zmizel a on se zatím píše dál. Sám, bez cizí pomoci. Je samostatný a houževnatý. Párkrát se ho snažila ubít silnou holí výčitek, otrávit a zničit. Ale příběh má své cesty jak přežít, zesílit a umanutě kráčet dál. Den po dni vtlačuje písmem umělce stopy do našich srdcí.

Jak ráda by bosá tančila po mechu v rozevlátých poloprůsvitných šatech. Zavřela by oči a cítila jak látka hladce klouže po její kůži. Jak ji vánek čechrá a uhlazuje okolo jejího těla, jak zkoumavě nahlíží i tam kam téměř nikdo nesmí. Do zákoutí duše, do srdce, vášní i nejhlubší lásky. Vše co tají, vše co uhasíná, by ten tanec odhalil. Však jen vyvolenému, který by se díval bez soudů a kritik. Je tu ? Dívá se ? A pokud ano, co vidí?

Vzala hrnek svého otce a naplnila ho oblíbeným čajem své matky. Vzpomněla si na dětství, jak když byla nemocná, táta seděl u postele a četl pohádky o Mahuleně krásné panně a máma volávala z kuchyně ,,dá si moje lásečka čajíček?,, Lásečka vyrostla a oni někam zmizeli 2.3 a 3.3 2014 spolu ruku v ruce. Jeden spí po pravé straně a druhý po levé. Už dávno spolu nespávali. Jeden vedle druhého. Až teď! Už neruší jeden druhého. Matka otce kašlem a častým chozením na toaletu a otec matku chrápáním. Spí vedle sebe tiše, tak, jak to dokáží jen ti co se milovali až za hrob. Kéž nevyhasne láska a touha dát to nejlepší. Vděčnost, žádná hořkost!

Tančí a proudy slz promáčeli hrudník tak, že prosvítají její unavená ňadra. Cítí a vnímá dech svých tří dětí. Spí hned vedle, dala jim život a ony ji stále učí. Berou jí tolik sil i krásy. Tančí i pro ně, aby mohli žít, aby jim dokázala ukázat směr. Potřebují to vůbec? Jsou tak úplní! Mají svůj směr. Možná vědí víc než ona sama! Bosé nohy sedřené do krve, nevnímá bolest a skotačí v mechu a nočním lese dál. Jak by se nestalo nic, jak by bolest neexistovala a zranění nebyla. Vždyť ztráty čehokoli a kohokoli nás vedou k hledání a nové vůli žít.

Ví však jistě, že je v ní dost sil, být sama sebou, že zranění se zahojí, že zase ucítí hedvábí šatů, jak mlsně hladí její kůži, že vítr jí znovu připomene, že je krásná silná a houževnatá…

Věří v moc nebes , lásku a oddanost milovaného muže a svoji jedinečnou ženskou sílu….