Proč máme rádi Edu?

Teď se pokusím mluvit za stovky lidí… je to troufalé, já vím. Ale trochu té mladistvé drzosti mi ještě zůstalo, a tak si prostě troufnu. Myšlenka na tenhle článek mi jde hlavou dlouho. Snad několik měsíců. Čas dozrál!

Mohu vůbec napsat něco o někom, koho jsem nikdy nepotkala osobně? Já nevím, ale zkusím to.

Kdo je Eda? Eda je dle mého pocitu hlavně táta a manžel. Svou rodinu moc neukazuje a řekla bych, že ji tím opravdu laskavě chrání. Soukromí těch nejbližších je vzácné a křehké. Internet umí být i nelítostný a rýpalů a negativistů se na něm pohybuje víc než dost. Zato se svou kůží jde na trh přímo neohroženě. Eda je také politik, to je část Edy, kterou cítím nejméně, bude to tím, že politice nerozumím, nebo možná nechci rozumět. Ale je to hlavně běžec srdcem a duší, je to někdo, kdo do běhu zbláznil už stovky lidí.

Však se podívejte sami 🙂
https://www.prostebez.cz/edablog/

Já vím, tohle všechno většina z Vás ví.

Chci ale napsat víc, a to víc jsou už jen moje pocity, které, jak doufám, sdílíme všichni, kteří Edu známe. 

Když jsem viděla někde na netu, čert ví kde, opravdu jsem to zapomněla, upoutávku na Edův kurz Rozběhni se z chůze za 28 dní, říkala jsem si hmmm… jasně. Jenže ten mužský z videa vypadal překvapivě mile. Nikde žádné reklamy, nikde ani náznak toho, že tu jde o prachy. Já vím, prachy hýbou světem a žít bez nich také nejde. Ale zde jsem necítila peníze jako hnací motor. Tady bylo cítit pulzující srdce a láska k pohybu, bylo to laskavé a neagresivní. To mi opravdu hodně zavonělo, bylo mi to tak moc blízké, že jsem si řekla, že s tímhle Edou já to prostě zkusím. Uvědomuji si, že si získal moji důvěru už v prvním videu. Nevěděla jsem nic o výsledcích jeho práce, kterou dělá, pro mě nepochopitelně tak nějak bokem ke svému zaměstnání a rodině. A tak jsem začala plán plnit. Po porodu čtvrtého dítěte s deseti kily navíc a s pocitem, že na každém kilometru ztratím plíce nebo mě raní mrtvice. Eda nás laskavě vedl celým kurzem. Deset kilo zmizelo po 3 měsících běhání bez potřeby měnit jídelníček. Bože, i čokoládu jsem si směla nechat! Můj obdiv si získala skupina, kterou Eda založil na Facebooku. Žádné urážky, ponižování, popichování. Skupina, kde můžete dostat jen podporu, povzbuzení, a ještě se zasmát. Jak je to možné? Jak je možné, že v prostoru Facebooku, kde je tolik skupin, ve kterých se bojíte na cokoli zeptat, kde vládne ego, rivalita nebo přímé napadání, vznikla skupina, tak pokojná a laskavá? Jsou takoví všichni běžci? Ano, většina jistě je, ale velkou roli určitě hraje zakladatel stránek a správci. Zdá se, že laskavá Edova povaha se přetavuje do všeho, co dělá. To, kým jsme, je prostě cítit všude kolem nás.

Eda je chlap, který zázračným způsobem šíří dobrou náladu a jen tak mimochodem vás zvedne z gauče a vyžene do podzimní plískanice, protože přece neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečený běžec. A navíc, když vidíte, že plískanice neodradila Marcelku, Janu, Honzu, Sisi, Tondu a další… ehm, tak přece do Prčic nebudete dřepět doma, že jo? Eda je ten, kdo dokáže běžet a natáčet živé vstupy z maratonu. No ano, nekecám, běží, směje se na kameru, blbne s medvídkem Teribearem, zdraví se s policajty a vybavuje se se spoluběžci. Co na tom, že už má v nohách 30 km… díváte se na ty záběry a najednou zapomenete, že zvládáte maximálně 10 km. Najednou cítíte, že ANO… maraton jednou prostě zkusím. Díváte se a jste dojatí celou atmosférou závodu i tím nekonečným širokým úsměvem Edy.

https://www.youtube.com/watch?v=Eub1uNtYMbo

Eda vás naučí jednoduchou mantru PROSTĚ BĚŽ! Co pro mě znamená? Znamená to nepřemýšlej tolik. Neřeš, zda se ti chce, nebo ne. Neřeš, že jsi utahaný z práce a bez nálady. Nepřemýšlej, jak máš dýchat, došlapovat a zda máš správné boty. To všechno se naučíš. Naučíš se to, když se zvedneš a znovu to zkusíš. Znovu dáš šanci sobě, svému tělu, plícím i srdci. A když to uděláš, vracíš se zase o kousek jiný. Klidnější, vyrovnanější s pocitem, že všechno jde, když PROSTĚ BĚŽÍŠ. Tahle manta se vám dřív, či později dostane pod kůži i v běžném životě. Alespoň mně se to stalo. Nejen, že běžcecká kupička jezdí všude s vámi, protže běhat se dá všude, ale když má můj autista záchvat a rozbije v afektu třeba zrcadlo, sbírám ty střepy, brečím a říkám si prostě to ukliď a nepřemýšlej, co bude dál. Eda zjednodušil mé myšlení. To on a běhání mi pomohlo méně řešit. Méně se rochnit v minulosti a méně se obávat budoucnosti. Prostě jsem, prostě běžím. Každý den, každá překonaná překážka a každý výběh je důvod k vděčnosti. Eda vám řekne, že máte běhat na pohodu. Z počátku si ťukáte na čelo a myslíte si něco o bláznovství. Jaká pohoda, proboha? I to se člověk musí učit. Běžím pro radost, pro radost z pohybu, z deště ve tvářích, z vůně tlejícího listí, z muziky v uších. Běžím, abych byla sama se sebou a někdy, abych se vybrečela, když mi život naloží víc, než aktuálně unesu.

Eda je někdo, kdo nezapomněl na méně šťastné. Kupte si běžecký šátek a přispějete 100 Kč na někoho potřebnějšího, na někoho, kdo běhat nemůže. Učí nás tak stále myslet na druhé, a tak vybíháme v závodech, které jsou pro dobrou věc, běhy proti rakovině, běhy pro konkrétní jednotlivce, celé léto sbíráme kilometry a přetavujeme je na korunky na nové auto pro nemocného Pavlíka. Pomáháme, tím, že běžíme. Je to nádherný způsob, jak dělat to, co milujete a zároveň darovat kousek svého štěstí dál.

https://www.prostebez.cz/satek/

Eda je chlap, který celý rok pendluje mezi Bruselem a naší krásnou českou zemí. Někdy mám pocit, že má tryskáč, protože se v sezoně objevuje na tolika českých závodech, že vyslovuji pochybnost, zda nejsou Edové dva. 

Proč tedy píšu o člověku, kterého vlastně znám, ale neznám? Snad z důvodu vděčnosti k laskavosti života. Znáte to, něco chcete (já chtěla běhat a marně stále začínala) a když uděláte první krok, ukážete, že to myslíte vážně. Život vám přistrčí do cesty někoho, kdo vám pomůže najít směr a kdo vás do cíle tak nějak dotáhne. To přesně znamená jméno Eda pro mnohé z nás. A najednou zjistíte, že vás je celá banda a já si někdy představuji, jak Eda pije kávu a s úsměvem sleduje na stránkách to žbreptání svých dětiček a snad ho i hřeje u srdce, že nám to běhá a že je nám spolu tak hezky. Je to takový ten táta, co víte, že vás klidně usměrní, ale dělá to proto, že vás má vlastně rád. Eda je důkaz, že pracujeme-li srdcem a s láskou k lidem, můžeme ovlivnit spoustu lidí, dát jim naději, směr a od základu změnit jejich život k lepšímu. Edo, díky!