Je temná noc
sedmého
mraky se stáhly
měsíc má nahnáno
v oblacích sevření
ztrácí spojení
mé zákoutí lesní
zmizelo mu z dohledu
A tak nezahlédl
jak líbal ji tam ve tmě lesní
jak u krmelce
v horní stráni
uválená sněhem
měla srdce jeho v dlani
Rád by věděl
jak dopadlo to
jaký bude jejich úděl
tak žadonil
prosil pána větru
smiloval se a dal si říct
mraky rozfoukal mu a on viděl víc
Víc než všichni kolem
zahlédl je jak smějí
když vracejí se domů polem
šťastní, zmrzlí
láskou opojení
