Znáte to, ty krásný holky co chňapnou tyč, mrsknou ladně nohama a předvedou něco, co se vylučuje s gravitací. Dámy tiše závidí a páni jsou okouzleni natolik, že zapomínají, s kým do podniku přišli. Dost často to má nějakou tu dohru doma, v podobě tiché domácnosti.
Tak přátelé…pokud si přesně tohle představíte u slov Pole Dance, tak na to zapomeňte. Tedy zapomeňte na to, že je to dar z nebes a že to ty děvčata dělají tak nějak mimoděk. Také zapomeňte na vulgaritu a sexuální dusno. Je to DŘINA a sakra velká!
Přicházím na zkušební hodinu a chvěje se mi žaludek. Mám trému a jdu pozdě, protože cestou ,,zachraňuji,, řidičku, které se kouří z kapoty – tedy né té řidičce, ale jejímu autu, pochopitelně.
Ve sport centru Forea jsem poprvé. Milý týpek mi drží dveře u vchodu (evidentně valí na tenis) a mě je jasné, že jemu je jasné, že v areálu trochu tápu. Ha – zelený sál, jsem dobrá – našla jsem to! Jsem na místě. Krásná mladá lektorka a 3 děvčata štíhlá jako proutek, jimž bych mohla dělat matku. Říkám si no fajn – přece neuteču, že? Tož jsem odvážná ne? Převlíkám se v takové rychlosti, že si nejsem jistá ani číslem skřínky, do které jsem své svršky nacpala.
Beru si svou podložku a přistupuji k přidělené tyči. Rozcvičku zvládám s nadhledem, jen pohled na mě v kraťáskách pod zadek – ty musí být jinak na tyči kloužete – je humorný. Ne, není humorný je strašný. Přichází první zkouška otoček u tyče. Záhy zapomínám, která je pravá a která levá. Hlavou mi letí myšlenka, že čtyřnásobný matky a polena by takový věci neměli zkoušet a že přeci jen je tanec u plotny bezpečnější…
Zkoušíme také několik pozic na tyči. A věřte, že to fakt bolí a klade značné nároky na svalstvo celého těla. Mám jistou výhodu. Macatá stehna lépe obejmou tyč. Bezva, alespoň něco!
Po hodině dřiny jsem ale nadšená. Ačkoli jsem nepředvedla nic ladného, o půvabu se mi může nechat zdát a iluze že mám přeci sílu je fuč jako pára nad hrncem. Jsem nadšená i když mě bolí celé já a usmívám se při vzpomínce na slova paní lektorky, že si na ní třeba druhý den vzpomeneme. Myslím na ní od chvíle, kdy jsem se dobelhala do šatny, přes cestu domů, kdy mi nešlo zařadit a opravdu to nebylo poruchu řazení, až do teď, kdy úchop hrnku vnímám jako nepříjemnou činnost.
Tímto moc děkuji paní lektorce, která je fakt profík a skvělá baba, která Vás nesejme, ačkoli pohled na Vás musí být bezmála děsivý a ačkoli Vám vše musí ukázat 10x.
Budu pokračovat, protože je to paráda i pro ,,starý,, oplácaný matky! Mám totiž zvrhle ráda, když to po cvičení bolí, takže, když už do něčeho jdu, tak naplano.
Takže, až jednou uvidíte nádhernou ženskou, jak tančí na tyči a předvádí neskutečný věci, tak prosím smekněte , protože je to spousty hodin dřiny, potu a bolesti.
