Festival uvědomění-Svojšice 20. 5. 2023

22. 5. 2023Kategorie: Deník matky v běhu

Tak jsem tedy v sobotu vyrazila (20. 5. 2023) směr Pardubice. Druhý ročník festivalu uvědomění se konal opět ve Svojšicích u Pardubic, a protože první ročník mě minul, říkala jsem si, že letos by to mohlo klapnout. A když jsem viděla jména Jaroslav Dušek, Jan Vojáček a především fenomenální Erich von Däniken, bylo mi jasné, že tam chci být.

Ráno vstávám trochu utahaná, z nočního brebentění se svým chlapem, ale díky za to. Znáte to, není nad to, se s někým smát a mít stále sto a jedno téma na povídání. Děti jsou informované, že jim matka odjíždí a rozhodně se nebrání. Nakonec nebude tu nikdo, kdo by je popoháněl k domácí práci a komentoval neustálý svinčík v kuchyni. Jen nejmenší mě při odchodu drží za stehno a protestuje, ale jak slíbím kinder vajíčko, sevření povolí. Pusa malé žížalce a jedu.

Auto mám připravené na přespání, protože festival končí až ve 22 hodin. Ne, že bych nezvládla v deset večer odřídit 100 km, ale mně se prostě chtělo ještě chvíli zůstat „odpojená“ a svobodná a bezdětná a tak všelijak podobně 🙂

Cesta je poklidná a rodí se nádherný den. Sláva, po x dnech deště je slunce jako balzám. Do Svojšic přijíždím půl hodiny před začátkem programu a parkoviště jsou beznadějně plná. Svojšicemi se vine dlouhý had složený z aut těch, kteří by rádi zaparkovali. V koloně aut stojím hodinu a čtvrt a nakonec parkuji. Poměrně daleko od areálu, ale ufff, parkuji. Trochu mě zaráží, že dostávám nálepku za 200 Kč, na níž stojí „parkování v areálu Svojšice“, když v areálu vůbec neparkuji. Vystupuji z auta a shoduji se s ostatními, že to bylo dlouhé a chce se nám všem čůrat. Teplota roste, slunce pálí jako o život. Balím vodu, nakrájenou mrkev a jablíčka a vydávám se ke vstupu do areálu. Máte něco k jídlu nebo pití, ptá se slečna u vstupu. Ano, odpovím a zmiňuji vodu a mrkve. Tak to snězte ještě tady před vstupem, nebo to vyhoďte… ach jo, nechápu a mrzutě se vracím vše uložit zpět do auta. Uvnitř jsem trochu naštvaná (možná i víc než trochu), ale zpětně to hodnotím pozitivně. Tedy pozitivně… rozhodně jsem musela pracovat s vnitřním nastavením. V první chvíli se cítím vytočená, vleču se 1,5 km zpět k autu po hodinovém popojíždění v koloně, abych tam odložila pitomou vodu? Jenže jak minuty běží, převládne touha po klidu. Přestávám to v sobě hodnotit a říkám té našňuplé Věrušce, ať se laskavě uklidní, že to jsou jen maličkosti. Vnitřní dialog, kdy té potrhlici uvnitř domlouvám, mám celkem zmáknutý. Mluvím s ní docela často. I teď jsem se jí ptala. Proč se vztekáš, Věruško? Co tě žere? To ti fakt vadí ty 3 km navíc? Vzdorovala jen chvíli, zato však zarputile. Je to prostě úplně kokotský nařízení, jenom aby se prostě víc vydělalo, hučela uvnitř a odmítala to vzdát. Chlácholím ji a říkám jí, že má právo se zlobit (no vážně to tak bylo a tenhle rozhovor proběhl) a po chvíli i ona uzná, že ještě žádný fesťák neorganizovala a že by tedy nemusela hodnotit něco, čemu jako zas tak moc nerozumí. Od auta už se vracím vyklidněná a vážně se těším, jak sebou plácnu na deku a budu poslouchat řečníky.

Můj QR kód vstupenky je zkontrolován a vydávám se hledat místo pro svoji deku. Nakonec najdu maličký prostor hned před hlavním pódiem. Je tu skvěle slyšet a to mi prostě stačí. Vyndávám poznámkový blok a při pohledu kolem si uvědomuji, že jsem snad jediná, kdo si něco zapisuje. Je to nějaký zvyk a navíc, mám ráda své popsané notesy a deníky, a když je nejhůř, čtu si poznámky a pocity třeba několik let staré a většinou dojde na uvědomění, že jsem přece jen vyrostla a něco se naučila. A že život je prostě v pořádku.

Dost řečí a keců. Níže Vám z každé přednášky napíšu pár bodů. Třeba to zrovna potřebujete číst.

Beru notýsek a jdu na to.

Výživa a Petr Havlíček – u tohoto řečníka jsem ještě byla poněkud roztržitá a hledala svůj prostor pro život, ale něco přece jen mám.

Ve výživě je nejdůležitější vnímat, CO TI DĚLÁ dobře. Není důležité, zda budeš vegan, nebo budeš masař. Je důležité zaposlouchat se a vnímat svoje tělo. Po čem je mi dobře, po čem se cítím lehce a plný energie? JÍST VĚDOMĚ!
Cirkadiální kód – (kdo neví, co to je, tak moc doporučuji tuto knihu, je skvělá: https://www.databazeknih.cz/knihy/cirkadianni-kod-457576 Vracím se k ní opakovaně 🙂
Řiď svůj jídelní režim podle slunce! Slunce je život!
Civilizace se vzdala rituálů. Jídlo je rituál. Pijeme různé koktejly místo jídla, neumíme si sednout společně ke stolu, ušpinit všechno to nádobí a věnovat jídlu pozornost a čas.
Jez to, co je průmyslově NEZPRACOVANÉ. Ber to jako klíč, jak jíst zdravě.

Petr Casanova – vztahy, láska, ztráty.

Nauč se děkovat sám sobě, za to, že na sobě pracuješ a nevzdal jsi to, za to jaký jsi a kolik toho umíš.
Stále si všímej, co pro tebe tvůj partner dělá. I když jsou to maličkosti (uvařená káva, přinesená deka, když vidí, že ti je zima…) dej si pozor, aby se do tvé lásky nevkradl zvyk a pocit, že je vše samozřejmé.
Když si přestaneš v životě něčeho vážit, život ti to odebere.
Vděčnost je klíč – jsi nešťastný, sepiš si všechna svoje požehnání. Dívej se na svůj život z hlediska hojnosti a ne nedostatku. Nepřemýšlej stále o tom, co nemáš!
Stále se na něco těšit je způsob, jak mít pořád důvod žít.
Když jsi úspěšný, jsi obklopen lidmi, kteří tě nejspíš i využívají, když padneš na samotné dno, zjistíš, že těch skutečných milujících osob je jen několik, těch se drž, nezklamou tě.
Sebevědomí je rovnováha mezi přijetím našich nedostatků a uznáním našich schopností.
Změň své zakořeněné zvyklosti – udělej to, čeho se bojíš, nedrž se stále ve svém komfortu.
ČAS je hodnota, času budeš mít v životě stále méně. PENÍZE nejsou hodnota, těch je na světě nekonečno. Můžeš jich mít, kolik jen chceš. Ale Tvého ČASU JE STÁLE MÉNĚ! Dobře važ, komu a čemu svůj čas dáváš.
Měj se rád, jako bys byl svůj nejlepší přítel.

Meditace – vedená meditace na očištění celého energetického systému těla.

Pokud si chcete stáhnout velice krásné meditace, navštivte stránky: https://kurzyeov.cz/?gclid=CjwKCAjwpayjBhAnEiwA-7ena6QRgNEVkAgSVX3yicrO4bKhPmA63iD6UzlzSYgvxM7ElKRDXVwj_RoCnIAQAvD_BwE kolonka eshop.
Některé jsou ke stažení zcela zdarma!

MUDr. Jan Vojáček

Nemoc je strategie přežití.
Tělo nikdy nedělá chyby. Jeho systém je dokonalý.
Co teď dělá Vaše tělo? Teď, teď, teď? Zajišťuje Vám přežití!
Nemocí Vaše tělo získává konečně Vaši pozornost!
Vaše tělo je Váš největší učitel.
Důvod, proč jsi nemocný, nikdy nenajdeš venku. Podívej se dovnitř! Čeho se celé roky bojíš. Strach je nejsilnější emoce, která vyvolává nemoc. Strach je programovací jazyk naší společnosti. Jaká slova jsi od dětství slýchal, a vyvolávaly v tobě strach. Hledej zdroje svého strachu.
Strach, který cítíš, je často předaný strach. Strach z nevědomí Tvých rodičů.
Jakmile máš nějakou bolest, nebo onemocníš, okamžitě ZPOZORNI! Jste zvyklí jít k doktorovi, on Vám řekne, co Vám je a bude Vás léčit. Ale to Vy sami musíte vědět, co Vám je. Běžná léčba pouze vypíná symptomy. Uzdravit Vás nedokáže.
Jaká jsou TVOJE SEBEDESTRUKTIVNÍ TÉMATA?
Můžeš odevzdat svůj život STRACHU nebo LÁSCE!
Přestaň pořád hledat odpovědi venku. Vše, co potřebuješ vědět, je v tvé hlavě a způsobu, jak život vyhodnocuje.
Nemoc je to, co vede člověka k VĚDOMÍ zpět k sobě. Když si s tvou nevědomostí tělu už neví rady, daruje ti nemoc.
Ty jsi tvůrce SVÉ VLASTNÍ ŽIVOTNÍ REALITY.
Jediný úkol, který tu máš, je být ZDRAVÝ a ŠŤASTNÝ.

Jaroslav Dušek – kdo zná Jardu a někdy ho slyšel mluvit ví, že jako vždy nezklamal a dav se smál i přemýšlel, zatímco Jarda si povídal s dětmi pod pódiem.

Zde mám zejména několik poznámek doporučené knihy a filmy.

Kniha – Nežádoucí účinek: SMRT

https://www.databazeknih.cz/knihy/nezadouci-ucinek-smrt-64757

Bývalý vlivný zaměstnanec farmaceutické firmy John Virapen tvrdí, že farmaceutickým firmám dnes nejde o vyléčení pacientů, ale pouze o jejich zisky. Právě kvůli nim jsou totiž schopny prodávat léky, které neléčí, někdy dokonce i škodí.
Film: Čistá duše – https://www.csfd.cz/film/4543-cista-duse/prehled/
V roce 1947 nastupuje John Forbes Nash na Princetonskou univerzitu s pověstí velmi nadaného matematika. Na rozdíl od svých kolegů si Nash žije svůj poněkud podivínský život, který se velmi vymyká životu jeho okolí.
A několik myšlenek
Dětem je bráno jejich božství a celé dětství jim nabízíme jejich nedokonalost. V dospělosti potom vůbec nedokáží věřit ve své božství.
Když se díváš na něco krásného, třeba překrásný západ slunce, uvědom si, že se vlastně díváš i na sebe. Jsi odleskem toho Božského a krásného.
Když Indiáni chtějí něco vyrobit, mají pravidlo – musí to být krásné, užitečné a musí to být energetický zářič!
Děti v přírodě na vše sahají. Rodiče jsou vyděšeni a myslí si, že by na vše sahat neměli. Ale ony na to sahají, protože je to volá a ony to ještě slyší. Neber dětem jejich schopnost spojit se s přírodou zákazy!

Erich von Däniken

Pro případ, že neznáte (čemuž bych se upřímně divila).

Erich Anton Paul von Däniken je kontroverzní švýcarský spisovatel a záhadolog, který je znám především svými knihami, v nichž píše o tom, že Zemi měli v minulosti navštěvovat mimozemšťané a ovlivňovat historii lidstva.

V současné době 88letý muž si připravil více jak hodinovou prezentaci dokladující existenci mimozemské civilizace ‚snad se celý záznam brzy objeví na stránkách festivalu nebo youtube )

Nejsilnější myšlenka? Zpochybňujte všechno, co je považováno za pravdu. Klaďte otázky, nevěřte všemu, co se říká!

Takový klid, jaký byl při přednášce pana Dänikena, v areálu Svojšic nebyl za celý den.

Když bych měla zhodnotit celý festival, líbilo se mi, že byl přehledný, nebyl přesycen prodejními stánky a pokud jste neměli zájem o masité jídlo, nebyl problém si jídlo zakoupit s minimální frontou.

Velice kladně hodnotím cisternu s pitnou vodou, která byla všem zdarma k dispozici. Takže já si koupila jednu velkou malinovku a pak si s půllitrovým kelímkem prostě chodila na vodu. Možná bych vynechala na tomto festivalu alkohol. Pár opilých se našlo a celkově si myslím, že by tam být nemusel. Zato bych přidala 2 stánky s kávou, u které byla nekonečná fronta a když jsem chtěla kávu, musela jsem obětovat část přednášky. Jinak ale pokorně říkám, že vše bylo fajn a drobné nedostatky jsou prostě stále drobné. A jak jsem psala v úvodu, až udělám svůj první festival, můžu mít silácké řeči.

Ve 22.15 jsem už byla v autě a připravená do peřin… a kamarádi, to ráno. To ráno bylo překrásné. No posuďte sami!